Když se řekne slovo láska, každému se vybaví úplně něco jiného. Pro někoho je to bezpečné rodičovské objetí, láska k potomkům, historii nebo umění, ale většině z nás se v první chvíli vybaví blízký partnerský vztah.
J. A. Lee se problematikou lásky dlouho zabýval, na základě svých výzkumů rozdělil lásku do šesti kategorií. První z nich je láska vášnivá (Eros), která vyhledává krásu a smyslnost, ale především se zaměřuje na fyzickou přitažlivost. Druhým typem je láska hravá (Ludus), jedná se o lásku nestálou, jejíž cílem je najít zábavu a vzrušení. Láska je v tomto pojetí chápana jako hra. Třetí je láska kamarádská (Storge), pro níž je typická mírnost a pokojnost. V některých případech se jen obtížně odděluje od přátelství. Čtvrtým typem je láska pragmatická a účelová (Pragma), jedná se o praktickou lásku, která hledá vztah, v němž budou uspokojeny důležité potřeby a přání. Pátou láskou je bláznivá (Mania) je to podoba obsesivní lásky, kdy člověk neustále potřebuje pozornost a cit. Posledním typem je láska altruistická (Agape) jedná se o všeobjímající a nesobeckou lásku. Už z toho širokého rozptylu je zřejmé, že láska má mnoho podob. Tedy nejen, že každý z nás si pod pojmem láska vybaví něco jiného, ale i prožívání lásky vlastní může být velmi rozmanité.
S tématem lásky velmi úzce souvisí i téma sexu. Ve standardním pojetí, by se dalo říci, že sex je přirozeným vyústěním láskyplného vztahu. Asi to tak ve většině případů i je. Úplně jiná situace však nastává, když se lidské sexuální touhy směřují na objekt, který není úplně běžný.
V rámci poruch sexuální preference se můžeme setkat širokým spektrem někdy opravdu bizarních objektů sexuální touhy.
Mezi nejznámější poruchy sexuální preference patří jistě pedofilie, v tomto případě se jedná o sexuální zájem o osoby dětského věku. Další známou poruchou je zoofilie, kdy je sexuální touha směrovaná ke zvířatům. U těchto poruch je vlastní realizace sexuality již za hranicí zákona.
Mezi raritnější poruchy sexuální preference, které neporušují zákon, je možné zařadit např. mysofilii, kdy je osoba vzrušována především kontaktem s páchnoucími odpadky, koprofilii tedy zaměření na výkaly nejčastěji lidské či dendrofilii, kdy jsou pro člověka sexuálním objektem stromy a keře.
Některé poruchy jsou společností akceptované a to především ty, kterými osoba při své realizaci neobtěžuje nikterak své okolí. Jiné zase společnost zcela odmítá. Jaký máte názor na tuto oblast právě Vy? Můžete se mnou o něj podělit v rámci výzkumného šetření, které se zabývá názory široké veřejnosti na problematiku sexuálních poruch. Dotazník najdete na: https://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/nazory-verejnosti-na-poruchy/
Setkali jste se někdy Vy s někým, kdo měl nějaký nezvyklý nebo bizarní sexuální zájem? Budu ráda, když mi o svých zkušenostech napíšete.